Duchovní život: Proč ještě nejsem svatý?

Ve skupině Proč ještě nejsem svatý se účastníci Celostátního setkání animátorů spolu s P. Pavlem Konzbulem zamýšleli nad překážkami duchovního života. Mezi ně patří i pochybnosti, které narušují naši víru. Nejen o nich je následující rozhovor.

Co podle vás nejvíce ohrožuje víru dnešních mladých lidí?

Myslím, že nejvíc ohrožuje víru dnešních lidí svět kolem nich, který jim dává spoustu nabídek, a ty jsou daleko lákavější, než byly v minulosti. Dále pak je to lidská lenost - to, že se nám nechce na víře pracovat. Nechce se nám investovat čas do vztahu k Bohu. A pak se ještě domnívám, že ohrožuje víru  člověka to, že se příliš nevyzná a neorientuje ve svém duchovním světě, tedy sám v sobě. Neví jakými cestami k jeho nitru Bůh promlouvá a jakými cestami se právě on může Bohu nejvíce přiblížit - nezná svůj svět duchovních temperamentů.

Do jaké míry tato ohrožení ovlivňuje právě měnící se doba?

Dle mého názoru dříve měli lidi problémy podobné, ale  doba nebyla tak náročná. Nenabízela tolik možných cest a tolik různých způsobů, jak se k nim postavit a jak je řešit, takže možné řešení bylo zdánlivě jednodušší.

Vaše přednáška byla také o pochybnostech. Můžete to trošku rozvést?

Říká se, že každý člověk má svoji pochybnost ve věcech víry. A každý třeba nějakou jinou. Pochybnosti se rozdělují často do sedmi skupin (Bible má toto číslo ráda) podle toho, z čeho vznikají. Jsou pochybnosti z nevděku, ze špatného pohledu na Boha, z neznalosti, z nedostatku vydanosti, z nedostatku růstu, z neukázněných emocí a ze skrytých konfliktů.

Jsou nějaké pochybnosti, které se vyskytují častěji?

Je to pouze můj subjektivní odhad, ale domnívám se, že nejčastější jsou pochybnosti ze skrytých konfliktů a zranění, která jsme nevyřešili a neuzdravili, a ony pak tlačí na naši víru. Na druhém místě možná budou pochybnosti z neznalosti a ze špatného pohledu na Boha. Pokud člověk nepečuje ve víře o svoji představu o Bohu, aby odpovídala tomu, k čemu nás vede Písmo, tak se tato špatná představa - karikatura Boha - postaví mezi nás a jeho, a způsobí pochybnosti, které mohou vést i k odmítnutí víry.

Trápila nebo trápí i vás nějaká pochybnost?

Já jsem kupříkladu nikdy nepochyboval o tom, že existuje Bůh Otec. V tomto jsem neměl nikdy žádnou pochybnost. Ale občas se mi v minulosti objevila pochybnost, jestli Ježíš byl opravdu Boží Syn. Tím nechci říci, že tomu nevěřím, to vůbec. Jsem o tom, co říká Písmo přesvědčen. Znám lidi, které trápí pochybnost, zda jim Bůh skutečně odpustil, zda je Bůh opravdu od věčnosti atd. A musím říci, že jsou to dobří křesťané.

Jsou pochybnosti ve víře přirozené nebo jsou důsledkem pokušení?

Víra není jistota a člověk musí určité pochybnosti přijmout, mít smysl pro tajemství a s důvěrou se opřít o Boha. V jedné knížce jsem četl, že pochybnosti působí jako drobky sušenek v posteli, které zabraňují naší víře, aby usnula. Znamená to tedy, že do určité míry jsou zdravé, a to do té míry, pokud na ně hledáme odpovědi a snažíme se je řešit. Tak vlastně paradoxně podporují růst naší víry. V opačném případě jsou ale velmi nebezpečné, pokud se jim poddáme a nehledáme na ně odpovědi, tak nás mohou postupně o víru připravit a nebo ji alespoň poškodit, a zamezit jejímu růstu.

Existuje nějaký způsob, jak se s pochybnostmi vypořádat?

Domnívám se, že nejlepším lékem proti pochybnostem bývá vděčnost. Občas si prostě sednout a najít pár konkrétních věcí, za které můžeme Bohu poděkovat.

Rozhovor s p. Pavlem Konzbulem připravila Aneta Macanová