Jednou z dnešních přednášek, které se uskutečnily na Celostátním setkání animátorů v Kroměříži, byla skupina pod vedením Josefa Gerbricha s názvem Gregoriánský chorál - od poslušnosti k jednotě. Přestože je nemožné přenést výjimečnou atmosféru "interaktivní" přednášky na blog, můžete si zde přečíst alespoň něco málo z toho, co si účastníci Gerbrichovy skupiny vyzkoušeli na vlastní kůži.
Otázka pro neznalé - mohl byste stručně charakterizovat gregoriánský chorál?
Školních definic a charakteristik najdeme na webových stránkách dost a dost. A je těžké chtít gregoriánský chorál popsat několika větami.
Můžete charakterizovat lásku? Jistě to jde, ale když ji prožijete, je zbytečné chtít ji charakterizovat. Zkuste zpívat gregoriánský chorál několik let při bohoslužbách, a poznáte jej blíže než za celé studium na vysoké škole. Denně se modlete - a zjistíte, že modlitba sama je pro vás důležitější než učené úvahy o ní.
Vaše přednáška nesla název Gregoriánský chorál - od poslušnosti k jednotě. Znamená to tedy, že členové schol jsou i duchovně formování? Nebo co znamená v gregoriánském chorálu zmíněná poslušnost a jednota?
K prvé části otázky - sám název mé přednášky není pro formaci členů schol určující. Jsou scholy bez formace, jsou scholy s formací. Tato formace vyplývá u konkrétní scholy z přístupu, jak chorál vnímají. Pokud formace chybí, pak je i interpretace gregoriánského chorálu neúplná.
A nyní k pojmům poslušnost a jednota - název jsem zvolil na základě vlastní zkušenosti: tam, kde jsem zasil poslušnost, po letech sklízím jednotu. Tou poslušností rozumím mj. respektování církevních dokumentů. Ve srovnání s vícehlasými skladbami nebo s díly orchestrálními může být pro někoho chorál na prvý pohled zpěvem chudým, příliš jednoduchým. Staví-li jej však římskokatolická církev stále na první místo a považuje-li jej za svůj vlastní zpěv, pak - považuji-li se za římskokatolického křesťana a mám-li k tomu aspoň trochu hudební předpoklady - cítím povinnost přijmout tento žánr jako vlastní a při liturgii jej klást na první místo.
Co znamená gregoriánský chorál pro vás? Jen hudbu, nebo i nějaké poslání, formaci?
Pro mne - a věřím, že i pro nejednoho člena Svatomichalské gregoriánské scholy - je gregoriánský chorál způsobem života. Uvedu příklad: snad většina křesťanů cítí, že je vhodné se na nedělní bohoslužbu připravit; v naší schole o tom není třeba hovořit - již sám nácvik zpěvů v sobě zahrnuje přípravu na liturgii, konkrétně na liturgické texty, které společně zaznějí v evangeliu a v chorálních zpěvech. To je také jeden ze způsobů, jak vytvářet jednotu.
Chorál je zpěv určený ke zpěvu při liturgii. Proto zde nerad hovořím o nějaké vnější formaci. Je třeba zaměřit se na podstatné: liturgická hudba má dva základní cíle: oslavu Boží a posvěcování věřících. Poddám-li se v poslušnosti onomu „být posvěcován", pak bude jistě požehnané i vše ostatní v mém duchovním životě, tedy i všechny pokusy o formaci.
Může gregoriánský chorál zpívat nevěřící člověk?
Gregoriánský chorál je modlitba. Modlitba, teprve pak zpěv. Může se modlit i nevěřící člověk? Ve schole jsme jednoho takového měli: před rokem jako nevěřící přišel. Příští rok mu budeme zpívat na křtu.
Rozhovor s Josefem Gerbrichem připravila Aneta Macanová
Nick Convivium jsem pochopila jako jedno z hesel, asi protože jsem zrovna během letošního Convivia dostala jakýsi podnět k přihlášení se na Signaly.<br />
<br />
Velmi mě oslovuje zde zmíněná nerozlučitelnost hudby a duchovního života. V chorální podobě jsem to na Conviviu směla pocítit na vlastní duši:-)<br />
<br />
Výše bylo již hovořeno něco o subjektivním a objektivním posuzování hudby. Mám obdobný dlouholetý problém: Podle čeho poznám hudebně nekvalitní skladbu nebo píseň z Kancionálu? Slyším a zpívám je v kostele "odjakživa" a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by byla nějaká píseň (hudba) nějakým způsobem nekvalitní, dokud jsem takové hodnocení neslyšela od druhých lidí. Pokud je mé vnímání Boží dar (či "dar" nevědomosti), působí údajně nekvalitní hudba na jiné lidi nepříznivě? Nebo posuzovatelé hudby své soudy o ní přejímají ústním podáním zase od jiných?<br />
<br />
<br />
Vždycky jsem měla nejraději líbivé skladby, slaďáky, romantiku (J. J. Rybou
ad: Naproti všemu jsem slyšela spásnou myšlenku, že pokud něco vede, pozvedá člověka k Bohu, k nebi, je to pro něj dobré, byť se o tom druzí vyjadřují jakkoli pohrdavě.<br />
<br />
Naprosto souhlasím s myšlenkou v jejím doslovném vyjádření. Pozor je třeba dát na da omyly, které se mohou snadno snadno přihodit, budeme-li z této myšlenky usuzovat.<br />
<br />
1) Je třeba dbát na to, aby dané artefakty opravdu k Bohu vedly, nikoli jen aby poskytovaly iluzi, že k Bohu vedou. Tohle se zpravidla pozná až po ovoci. Nebo to pozná dobrý duchovní vůdce či zpovědník, ale takových je jako šafránu.<br />
<br />
2) Pokud již tedy zmiňované artefakty daného člověka k Bohu vedou, je to dobré PRO NĚJ. Vůbec to nijak neznamená, že je to dobré (že to k Bohu vede) i ostatní. A že to tedy má místo na místech, kde se všichni katolíci setkávají, v kostele a při mši svaté. "Proti gustu žádný dišputát" platí jen ve sféře soukromé a té části sféry veřejné, kde je oprávněné říct "Když se t
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.